Jdi na obsah Jdi na menu
 


ReQuIeM (pro mojí Oro)

10. 12. 2010

 

283eb773c9_23370566_o2.jpg

 

               V hlavě mi znělo na tisíce myšlenek to co jsem začal už nešlo vrátit zpět opět jsem jako každý jiný den seděl zavřený v koupelně s žiletkou a ukájel se pocitem štěstí a uvolnění,lehkosti který nastal v tu chvíli ,kdy po mém předloktí tekl pramínek krve.V ten okamžik sem si připadal že lítám a o to horší byl okamžik navrácení do kruté reality.Všechny dny byly odporně stejné a nevlídné za což asi může to odporné podzimní počasí ale něco mě přece donutilo jít ven a to touha po osvobození.Je teprve pět odpoledne ale venku už je tma a tak už jen brouzdám spadaným listím a přemýšlím. Ani nevím jak ale mé nohy mě samy dovedly až k bráně místního hřbitova kde už druhým rokem odpočívá jediná láska mého života Seya……… „Seyo?“ pošeptám s otazníkem jeho jméno větru který vane mými býlími vlasy vstříc neznámu a odpověď?? …ticho…jen ticho to odporné ticho se kterým už dva roky žiju sám každý den. Postávám před hřbitovní bránou a po tváři mi tečou slzy a tak jen zavřu oči a snažím se vybavit,jeho tvář,jeho doteky,jeho polibky,jeho překrásný úsměv s dolíčkama v tvářích a jeho modré oči ,které se vždy rozzářili štěstím když mě viděl to vše než přišel ten den..den kdy se mu z úst vytratil úsměv ,den kdy jeho oči povadly,den kdy jeho polibky a dotyky už nebyly tak vášnivé jakoby cítil co se stane když ten den ode mě odjížděl brečel nechápal jsem proč.Teď už to vím on věděl že zemře ale kdyby mi to tenkrát řekl asi bych mu nevěřil.Sklopím hlavu a položím ruku na kliku hřbitovní brány s příšerným vrzotem se brána otevírá ,brána za kterou je vše co je mi drahé a co miluju cestu k jeho náhrobku už znám zpaměti.Tentokrát tu jdu ale za jiným účelem než jen Seyu navštívit tentokrát tu s ním zůstanu navždy.Posadím se vedle jeho náhrobku a koukám na fotku kterou má před ním položenou na ní ještě vypadá tak šťastný.Vzpomínám na den kdy jsme se potkali bylo to před pěti lety na přednášce o japonské mytologii když jsem ho uviděl nebyl jsem schopný mu odpovědět na otázku jestli se může vedle mě posadit, vzpomínám na oslavu mých narozenin kdy se mi sám zabalil jako dárek a na spoustu krásných zážitku které jsme spolu prožili a že jich není málo.A teď ..a teď je mrtvý a já chci k němu vytáhnu žiletku kterou jako svoji nejlepší přítelkyni nosím schovanou v krytu od mobilu.Každý kdo se chce zabít váha a přemýšlí nad tím komu všemu by tím ublížil já váhat nemusím jediný komu bych tím ublížil už tu není takže bez přemyšlení si po směru rozříznu celou tepnu na předloktí a mrknutím oka zaznamenám už jen obrovský příval krve která je všude a pak už jen s klidem zavřu očí Seyo…!!!!!! Už jdu!!!
 

anime-boy--large-msg-119479397947.jpg

 

 

Tahle kraťoulinká povídka je věnovaná mojí Alois-Oro-trancy a doufám že pochopí co jsem jí tím chtěla říct strašně moc tě miluji zlatko moje mysli na to prosím ….

                                                  Tvoje NaNa

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.......................

(Alois oro trancy, 20. 12. 2010 16:22)

Nádherná...dokonalá.....nemilosrdná.....povídka....moc tě miluju.....děkuji ti za vše co pro mě děláš.....